Když se dítě narodí předčasně, hrozí mu několik zdravotní problémy od nevyvinutý plic a mozku až po život ohrožující problémy se střevy.
Kolumbijská pediatrička a vědkyně NATHALIE Charpak, která se již téměř 30 let věnuje výzkumu mateřské péče klokánkování, říká, že kontakt kůže na kůži zahrnut v této péče je klíčovým aspektem.
„Rodičům vysvětlujeme, že chceme, aby klokankovali, co nejdéle je to možné. Pokud matce řeknete, že její dítě bude mít méně zdravotních následků, zůstane s ním i 24 hodin, ačkoliv by měla sedět na zemi,“ tvrdí.
Ne všechny nemocnice podporují při předčasně narozených dětech včasný kontakt kůže na kůži. Jak se neonatologie snaží dítěti v inkubátoru vykompenzovat nepřítomnost matky?
Dělají věci ve stylu – vezměme od ní něco s její vůní a dejme to dítěti do inkubátoru. Dejme do něj tikající hodiny, aby simulovaly tlukot jejího srdce. To vše proto, že samotnou matku nechtějí. Jenže to zkrátka nedělají dobře. Pokud dítě necháte v inkubátoru se světlem a zvuky, pokaždé, když mu budete brát krev, měnit plenku, hýbat ním a dělat všechny bolestivé procedury, samo bez matky bude v toxickém stresu.
Co se děje naopak matkám, které jsou odloučeny od svých předčasně narozených dětí?
Jsou traumatizované, mohou mít poporodní depresi, cítí se méně kompetentní a netvoří se jim mléko, protože je k tomu nic nepodněcuje. Jsou lidé, kteří toto vše pochopili, například ve Švédsku, v Dánsku a jiných severských zemích. Matku nechají na novorozeneckém oddělení od začátku.
Norské a švédské výzkumné týmy nyní dělají studii, v níž chtějí potvrdit, že dítě možná stabilizovat již od narození pomocí klokánkování. Obvykle se totiž dělá, až když je stabilizované.
V těchto zemích na matku položí již 500-gramové dítě – na ní ho odpojují od dýchacích přístrojů, berou mu krev i dělají ultrazvukové vyšetření. A proč? Protože se chtějí vyhnout následkům.
Jejich děti přitom nejsou speciální, jsou stejné jako děti u vás
Jaké jsou důsledky pro děti a matky, pokud nejsou od narození v kontaktu kůže na kůži?
Samozřejmě, děti, které v něm nejsou, pravděpodobně přežijí. Nevytvoří se však takové silné pouto mezi dítětem a matkou, protože není snadné si jej vytvořit, když jste oddělení. Proto nebude stejné ani kojení.
Nathalie Charpak
je pediatrička a vědecká koordinátorka programu mateřské péče klokánkování z univerzitní nemocnice v Bogotě v Kolumbii, kde tato metoda vznikla ještě v 80. letech. Výzkumu klokánkování se věnuje téměř 30 let, založila Kangaroo Foundation, která zajišťuje výzkum a trénink ohledně klokánkování a jako oceňovaná odbornice k němu v roce 2003 spoluvytvářela i postupy pro WHO.
Matky oddělené od dětí mají častěji poporodní depresi. Dítě zase déle zůstane v nemocnici, kde je vyšší riziko infekcí. Pokud se nekojí, může se u něj vyvinout závažné onemocnění nekrotizující enterokolitida (otok a zánět ve střevě, pozn. Red.).
Umožnit kontakt kůže na kůži stojí obecně méně.
Jak to funguje v kolumbijských nemocnicích?
Na klokánkování jsme velmi citliví, neboť právě zde vzniklo. Od ministerstva zdravotnictví máme směrnice a máme 53 ambulantních programů péče klokánkování.
Děláme ho na novorozeneckých odděleních tak brzy, jak je to možné. Matky učíme, jak si dát dítě do správné polohy. Musí do nemocnice přijít alespoň na dvanáct hodin, aby se vše naučili.
Pak jdou v poloze kůže na kůži s dítětem domů. Nečekáme, dokud si udrží teplotu samo, protože počítáme s tím, že mu ji pomáhá regulovat kontakt kůže na kůži. Pokud ho nemůže poskytnout žena samotná, pomáhá její manžel, matka nebo tchyně. Pak se s dítětem jde do ambulantního programu klokánkování.
Jak funguje tento program?
Jako speciální centralizované oddělení. Jen v Bogotě je máme patnáct. Až 98 procent předčasně narozených dětí a dětí s nízkou porodní hmotností má k tomuto programu přístup, neboť i zdravotní pojišťovny pochopili, že je to levnější.
Dítě propustíme do programu klokánkování, kam zpočátku chodí každý den, dokud se rodiče necítí zcela kompetentní. No vždy mohou zavolat, pokud by nastal nějaký problém.