Na Slovensku se o registrovaných partnerstvích mluví už roky, ale od zavedení do praxe mají stále daleko. Psycholožka HANA Smitkova říká, že ti, kteří jsou proti takovým legislativním krokem, ignorují nebo naschvál nemluví o tom, jak to funguje v jiných zemích.
„Ve Španělsku či Irsku, které můžeme považovat za velmi tradiční, jsou umožněny registrovaná partnerství, manželství či dokonce adopce, a té společnosti se nic nestalo a nenastal tam žádný rozvrat. Lidé jsou tam navíc mnohem šťastnější,“ říká.
Co by slovenské LGBTI menšině pomohlo a jak ovlivňuje negativní postoj společnosti na její psychické zdraví?
Před několika lety jste řekli, že i psychologové a psycholožky mohou být prvními dospělými, kterým se LGBTI lidé svěřit se svou identitou. Proto je důležité, aby měli potřebné znalosti o jejich potřebách a prožívání. Změnilo se od té doby něco a jsou již odborníci erudovanejší?
Nejsem si úplně jistá, o kolik je to lepší, protože v této oblasti není během vysokoškolského studia psychologie systematické vzdělávání a pokud vím, neexistují ani další tréninky. Pouze ty, které nabízejí občanská sdružení jako například Iniciativa Inakosť nebo Prizma. Pokud se tedy odborná obec chce v tomto tématu vzdělávat, je to vlastní iniciativou.
Stojí tedy jen na náhodě, zda člověk, který patří do LGBTI skupiny a hledá psychologickou pomoc, najde někoho, kdo mu bude rozumět?
Doufám, že LGBTI lidé vědí o organizacích, které nabízejí psychologické, sociální a právní poradenství. Pracují tam odborníci a odbornice z více profesí – psychologie, sociální práce, právo, a v problematice se vyznají.
Může se stát, že budou mít plné kapacity a nemohou vzít toho konkrétního člověka, ale obvykle vědí doporučit někoho, o kom vědí, že se v těch tématech vyzná. Někteří z nich už i na svých webových stránkách mají informaci, že se věnují této klientele.
Takové psychologické služby však nejsou dostupné v každém koutě Slovenska. Co je ještě na tom problematické?
Nemůžeme si být ani úplně jisti, pokud někdo říká, že je „LGBTI friendly“, nakolik umí pracovat se specifiky této klientely a je si vědom svých hodnot a postojů, které do práce mohou zasahovat a ovlivňovat ji.
Mnohdy se ukazuje, že lidé pracující v pomáhajících profesích nemusí mít současné odborné informace a ani přehled o tom, jak vlastně tato skupina lidí žije.
Není to totiž jedna velká skupina, je diferencovaná a také zde vyvstává otázka, nakolik to vnímají.
Nevíme, zda rozeznávají, že v něčem je jiný život gayů než bisexuálních lidí atd. Na druhé straně si můžeme říci, že pokud někdo projevuje respekt vůči LGBTI lidem, je to pro danou práci výborný začátek. Je tam totiž šance, že se bude dále vzdělávat a jeho služby budou kvalitní.
Psychologickému prožívání LGBTI komunity se odborně věnujete už léta. Proč je vám ta téma blízká?
PhDr. Hana Smitková PhD.
Je odborná asistentka Katedry psychologie FIF UK v Bratislavě. Zabývá se poradenskou psychologií, psychoterapií zaměřenou na člověka, genderovými otázkami v psychologické práci s klient (ka) mi. Věnuje se problematice a zkoumání psychického zdraví LGBTI lidí. Je také členkou Výboru pro práva LGBTI osob.
Dlouhodobě se věnuji tématům, které souvisejí s rovností problematikou a tyto mě přivedly ik tématům souvisejícím s LGBTI lidmi.
Rovněž mě dříve oslovili mé dvě bývalé studentky – psycholožky, jestli bych s nimi nechtěla spolupracovat, když se otevíralo první komunitní centrum pro LGBTI lidí.
V té době jsem i já potřebovala změnu ve svém pracovním směřování a spolu s vědomím, že je velký nedostatek takto zaměřených psychologických služeb, jsem ráda do těch témat s kolegyněmi šla.
Při LGBTI skupině se mluví o takzvaném stresu menšiny. Co přesně si pod tím představit?
Všichni máme nějakou zátěž každý den, něco řešíme, vyvolává to v nás menší nebo větší stres. Menšiny mají oproti heterosexuálním lidem stres navíc související s jejich nerovnými postavením ve společnosti.
Jejich životní podmínky, ale i vnímání společností jsou odlišné oproti většině, a ten stres je tedy chronický a stále přítomen. Charakteristické je pro něj i to, že má společenský původ. Není zapříčiněn vlastnostmi nebo charakteristikami dané skupiny, ale je ovlivněn tím, jak se společnost k těmto lidem staví.
Co ten stres posiluje?
Mnohokrát jsou bohužel nositeli toho stresu a negativního vlivu například politici a političky nebo církev. LGBTI lidé už předem oprávněně očekávají, že jejich okolí nebude akceptovat.